MF Dnes

7. července 2007 v 15:42 |  Rozhovory a reprotáže (06 - 07)
Je listopad a Vladko znovu vypadá jako člověk, kterého jsme viděli v prvním spotu, kdy se soutěžící snažili dostat do vily.
Usmívá se, ochotně odpovídá. Evidentně je pesimista, ale o migrénách a depresích už nemluví. Když mu je připomenu, zamyslí se:
"Byl jsem tehdy vlastně v šoku. Předně nevyšel můj předpoklad, že to bude zajímat jen teenagery a ostatní přejdou VyVolené bez zájmu. Naprosto jsem nečekal, že se na to budou dívat i intelektuálové a jak silnou budou mít potřebu se k tomu vyjadřovat. Že se budou vůči soutěži, nebo dokonce vůči mně osobně nějak vymezovat."
Znovu se vrací ke své noční můře - obavě ze smluv a z úřadů. "Podepisoval jsem smlouvy, které mě zavazovaly na dlouhou dobu předem, šlo o velké finanční částky. A já do té doby znal jenom vařečku..."
Začne vypočítávat, co se za ten rok naučil. Až teď mi dochází, co všechno před rokem neuměl.
"Zaplatil jsem si jízdy v autoškole, abych mohl jezdit autem, které jsem vyhrál. Učil jsem se pracovat s počítačem. Než mi došlo, že k potvrzení stačí uložit si mail, všude jsem se domáhal kulatého razítka. Když jsem byl poprvé v bance a slyšel kanonádu termínů jako převody, debety, kontokorenty, tak se mi udělalo skoro špatně. Vůbec jsem netušil, o čem ta slečna za přepážkou mluví. Tak jsem prostrčil hlavu okýnkem a šeptem povídám: Slečno, prosím vás, můžete mi to vysvětlit úplně celé, od začátku?"
Vzpomíná, jak mu lidi v noci zvonili na zvonky, jak nemohl chodit nakoupit. "Můj normální nákupní čas byl kolem čtvrté ráno, kdy je v Tesku nejmíň lidí. Ale to už je pryč. Teď můžu chodit po Praze, jak chci."
I moderování v rádiu už vidí trochu jinak. Chvilku mlčí a pak řekne: "Prostě mi nesedl jeden z tamních lidí a já se s tím nedokázal vyrovnat. Jenže když něco chceš, musíš spoustu věcí spolknout. Nedokázal jsem to, má chyba, a proto teď nejsem v rádiu. Utekl jsem jako malej kluk. Teď se stydím vrátit se před paní Tachecí a říct, promiňte, já jsem to prostě zvoral."
Připomenu mu, jak rozpačitě dopadlo i jeho vystupování v televizním pořadu o vaření. Nese to statečně: "Myslím, že já a můj kolega jsme vypadali jako Laurel a Hardy, kterým došly fóry. Pro mě to taky byla tragédie."
V dubnu konečně odjel na dovolenou do Egypta, od níž si na počátku roku tolik sliboval. Moc si prý neodpočinul, a když se vrátil, čekalo ho další překvapení.
"Dostal jsem nabídku na taneční roli v muzikálu Obraz Doriana Graye." Odmítl ji s tím, že se na to necítí. "Třeba vypadám, že mám vysoké sebevědomí, ale to je jen dobře vypilovaný způsob, jak naopak skrývat sebevědomí nízké. Čtyři roky jsem chodil na klasický balet, to byl můj sen. Máma mi to nechtěla zpočátku dovolit, bála se, že následkem tancování budu teplej..." Odmlčí se a vychutná si svou ironii. "Jenže ten zákaz mě pak bolel. Dva roky jsem se nebyl schopen na balet ani podívat, jak to bolelo. Ale dodneška mu rozumím a dokážu odhadnout svoje možnosti. Na Doriana jsem neměl, ať si myslí kdo chce co chce."
Začne mě mrazit v zádech. Pozvolna mi to dochází. Zkusím si představit, že mě na tři měsíce odříznou od zbytku světa. Pak vyjdu ven a půl národa mě miluje a půl nenávidí, aniž tuším proč. Dostávám nabídky, které jsou téměř absurdní. Protože přeplavu rybník Hejtman, kdosi mě vyzve, ať zkusím taky La Manche. Když přijmu, bude to špatně, když ne, taky špatně.

Kdo se tu změnil?

Najednou Vlado odbočí a začne vyprávět o holokaustu. Co četl a co viděl. Knihy a dokumentární filmy. Není k zastavení. Jednu z přečetných knížek mi nabízí. Můžu si ji prý od něj koupit. Než stačím překvapeně zvednout obočí, opraví se - věnuje mi ji. Zvyk prodávat knížky mu zůstal z doby, kdy neměl peníze. Koupil, prodal, koupil a tak mohl číst pořád další.
Na měsíc červen Vlado nevzpomíná rád. "V té době mi začaly chodit žádosti o peníze i o nejrůznější intervence. O pomoc mě třeba žádala paní, jejíž dítě vypadlo z jedoucího vlaku, pamatujete? Dítě pak na následky zranění zemřelo. Chtěla mít jistotu, že se celá věc prošetří. Nevím, proč žádala o pomoc právě mě. Ani proč mi začali volat všichni další lidé. Na maily mi chodily fotky znetvořených dětí a žádosti o peníze. Prý se to stává všem mediálně známým lidem, ale to víte vy, ne já. Víte, že se to děje, viďte?"
Kývnu. "Jenže já na to naprosto nebyl připraven. Téměř celý měsíc jsem nevycházel z bytu. Cítil jsem se mizerně kvůli tomu, že mě někdo citově vydírá, a zároveň i proto, že nedokážu pomoct. Nejsem zvyklý odmítat lidi, kteří jsou v úzkých nebo se tak tváří, ale musel jsem se to naučit, jinak bych zešílel."
Ptám se na vystupování na diskotékách. Ano, vystupuje na nich dodnes. Vydělal si dost peněz a nestydí se za to. Otázky ho už začínají unavovat. Ptá se na věk mých dětí, jak jsou spokojené ve škole a zda jsem viděla některý z dokumentů, které šly v televizi kolem listopadového výročí. Co třeba záznam Havlova projevu z roku 1990? Ne, neviděla. Tváří se trochu zklamaně.
Zeptám se ho na těch pár kamarádů, o kterých na počátku roku říkal, že mu jsou oporou.
"Takhle soutěž zamávala se všemi kolem mě. Pořád dokola mi opakují, jak jsem se změnil, ale co když je to opačně? To oni se změnili. Chtějí si se mnou povídat o světě celebrit: kdo s kým spal, kdo s kým ne, kdo si koupil lamborgini, žvásty. Nechci se svými blízkými probírat, jak to chodí mezi slavnými. Já se mezi slavné lidi neřadím. Pro mě jsou důležité zážitky lidí, které mám rád, a jim chci vyprávět, co prožívám a cítím já."
Loučíme se. Kategoricky trvá na tom, že platit bude on. Já mám přece děti a děti jsou nejdůležitější na světě. Mám si peníze schovat pro ně.
Cestou domů volám manažerce, která se starala o jeho promo. "Nikdo si neumí představit, co ten kluk prožil," říká. "Vzhledem k okolnostem a ke své citlivosti to všechno vlastně nese dost statečně. Neměnila bych s ním. Ani za jedenáct milionů. Jo, fakt jsme mu předvedli slušnou reality show."
Vlado teď přemýšlí, co dál. Chtěl by moderovat. "A během dvou let bych si chtěl dodělat angličtinu a odjet na nějaký čas do ciziny. Občas zaslechnu, jak někdo utrousí, že jsem zatím nic nedokázal, a to mě žene dál. Peněz mám dost, nemusel bych se honit. Ale zatím jsem nic nedokázal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.